DOKONCE ANI NE SPATNE

Fascinující teorie superstrun, která má ambici sjednotit všechny fyzikální interakce, začíná mít po letech dominance břitké kritiky. Peter Woit své pohledy na tuto teorii nazval podle výroku Wolfganga Pauliho, že fyzikální hypotézy se dají rozdělit do tří kategorií : buď jsou dobře, nebo špatně, anebo … dokonce ani špatně. A podle Woita patří strunová teorie do té třetí kategorie. V knize shrnuje historii částicové fyziky se zřetelem k předchůdcům strunové teorie, rozebírá současný stav strunové teorie a vypichuje ta nepříjemná data, která v lesku posledních let zůstala poněkud skryta: že tato teorie není experimentálně potvrzena, že některé její předpoklady stále zůstávají neprokázanými domněnkami a že strunoví teoretici zvláště v USA dosáhli jak nezdravé dominance mezi částicovými fyziky, tak jisté uzavřenosti a izolace od ostatních směrů teoretické fyziky. Jeho pohled na strunovou teorii je však nejen zajímavý, ale i potřebný pro každého, kdo chce mít objektivní znalosti té nejmodernější fyziky.